Jméno
Luna
Příjmení
Van Mertens
Pohlaví
Žena
Věk
17 let
Rodina
Otec Dylan (mrtvý, zemřel na infarkt)
Matka Yasmine
Bratři Ryan (mrtvý, zemřel v boji s vlkodlakem), Leon, Louis
Starší sestra Nina (mrtvá, zabita bratrem Leonem)
Mladší sestry Melanie (mrtvá, ubita k smrti vlastní matkou), Melissa (nepoznána, narodila se krátce po jejich útěku) a Kelly (mrtvá, zemřela pár dní po svém narození)
Schopnosti
Led, čtení myšlenek
Povaha
Luna je překvapivě i po své minulosti stále komunikativní a usměvavá dívčina, která se dokáže bavit. Je pro každou srandu, následky neřeší, umí se odvázat a na nějaké menší "akcičce" si to zcela užít. Je charismatická a dokáže se lehce s někým spřátelit či zapadnout do kolektivu. Luna nemá v lásce samotu a pokud je delší dobu bez nějakého menšího kontaktu s lidmi, začne mít pesimistické myšlenky a bude se chovat zcela jinak (pokud na ní "leze" tahle nálada, bude překvapivě tichá, klidná a na její tváři bude převládat smutný, skoro až zničený výraz). Další, co moc nemá v lásce jsou protivní a namyšlení lidé, kteří jí posuzují jen z dálky, aniž by jí poznali. Tyhle osoby nenávidí ještě víc, než svou rodinu. Pokud se nudí, dokáže klidně i hodiny zůstat sedět na jednom místě někde v rohu, zajímavostí u ní je, že si někdy i sama ze své vůle sedne někam do rohu (popřípadě někam mimo kde bude sama) a sledovat ostatní kolem, tenhle stav se u ní objevuje opravdu výjimečně. Mimo svou lehkou povahu má ráda zvířata všeho druhu, její velkou oblibou je jednoduché čarování, ráda o magii čte některé knihy a dozvídá se stále více.
Minulost
14.2. roku 2005
Bylo mi krátce osm, když jsem se dozvěděla, do jaké rodiny patřím. Do té doby to bylo jen jako v pohádce - ,,milující" matka, otec, prarodiče, sourozenci, .. nikdo mi nic nedělal, nikdo mě k ničemu nenutil, nikdo se o mě nepral, nikdo mě nepřehlížel, nikdo mě neignoroval, byla jsem stále středem pozornosti, dokud se před pár dny nenarodil další můj sourozenec, dohromady měli tedy moji rodiče šest dětí. Měla jsem tři starší bratry, jednu starší sestru a teď jednu mladší sestru. Veškerá pozornost se ze mě přenesla na novorozeně. Začala jsem být přehlížená, ignorovaná, všechny práce v domě jsem musela odřít se sestrou. Po dobu strávenou se sestrou jsem se dozvěděla, co jsme to za rodinu, dostavila se mi i odpověď na dlouho kladenou otázku - proč mají bratři tolik jizev po těle a proč má sestra neustálé modřiny a popáleniny. V našem domě jsem žila osm let a až po osmi letech jsem se dozvěděla, že tu panuje domácí násilí a já o ničem nevím.
7.4. roku 2008
Bylo mi jedenáct, když jsem na vlastní kůži pocítila to, co snášela sestra už léta. Matka čekala další dítě a byla v období, kdy měla na něco chuť a musela to mít. Po mě chtěla upéct čokoládové sušenky, po někom kdo vůbec neumí vařit, samozřejmě se můj "výtvor" spálil. Tehdy mě vší silou tahala za vlasy, až jsem si myslela, že mi je chce všechny vytrhat. Bezdůvodně mě kopala do těla a uklidnila se až tehdy, kdy domů přišla její matka a má babi. Odebrala jsem se do svého pokoje, kde byla sestra se slzami v očích, zjevně to schytala od otce, který byl ještě horší než matka.
17.10. roku 2008
Den po matčině porodu. Dítě se narodilo mrtvé. Záviděla jsem tomu dítěti, ušetřilo ho to trápení v naší povedené a bláznivé rodince. Za to, že se dítě narodilo mrtvé, vinila celá rodina mě a sestru. Ty lidi to neměli v hlavě v pořádku, když nás zamkli do vlhkého sklepa, ale lepší než poslouchat narážky rodičů, celý dům teď měla na starosti má mladší sestra, které jsem vůbec nezáviděla.
27.8. roku 2011
Tři roky strávené se sestrou jen v jedné místnosti, jenž jsme začínali pomalu nazývat naším domovem, se toho dne sestra rozhodla pro útěk. Plánovala ho už tři roky, ale neodvážila se ho říci navenek. Nechtěla mi říci, proč, možná se bála, že to někdo uslyší, či snad nás odsud pustí. Její plán dával smysl, jen blbec by se o útěk nepokusil. Datum naší "akcičky" se měl uskutečnit na září tohohle roku, kdy nebude už moc horko a naopak ani moc zima.
4.10. roku 2011
Útěk se musel odložit na začátek října, neboť celé září propršelo a kdo by cestoval v dešti? .. Plán fungoval přesně tak, jak ho sestra naplánovala. Nebyl v tom žádný háček, nic, co by nám zkřížilo cestu. Rodina byla na pár dní pryč a rozbít ten zámek kamenem bylo lehký jak facka. Po odemčení zámku už šlo vše jako po másle.
16.11. roku 2013
Byla noc, krátce po půlnoci, když se z přízemí ozval rachot. Sestru to probudilo první, šla se tam podívat, mě probudily její kroky po schodech. Hned jsem byla na nohou a sledovala jí zpoza tmy, skrytá za dřevěným zábradlím. Bylo všude hrobové ticho. Sekundy se měnily v minutu, minuta se měnila v minuty, minuty se měnily v hodinu, hodina se měnila do dlouhých hodin. Celé ty hodiny jsem tam seděla, dokud jsem se nezvedla a mlčky si nešla znovu lehnout. Sestra byla bůhví kde.
30.12. roku 2014
Cestování, které trvalo dlouhé a kruté měsíce mě zavedlo až sem. Proč jsem se zastavila až tady? .. protože tu nejsou jenom lidé, jsou tu i jiní. Jiní, o kterých by bylo dobré se něco naučit.
Druh
Čarodějka